Ludvík Schötterl

V roce 1921 si vyrobil z drátu, plechu, skla, šroubů, izolačního materiálu apod. radiopřijímač. Byla to čistě ruční práce. Duší tehdejšího rozhlasového přijímače byly elektronky, kterým se lidově říkalo lampy. Schötterl získal tři elektronky od firmy Telefunken s pomocí jednoho starosty, který je propašoval přes hranice. Tyto lampy svítily při provozu tak jasně, že se mohlo pokojové osvětlení zhasnout a dosahovaly tenkrát nejvyššího desetinásobného zesílení zvuku. Součástí tohoto rádia byla dvě sluchátka. V té době pracovaly v celé Evropě jen dvě vysílací stanice. V Německu v Königswusterhausenu a v Anglii v Chelmsfordu.

Ve svých vzpomínkách Schötterl nadšeně popisuje úspěchy svého radiopřijímače: „Byl to pro mne povznášející okamžik, když jsem jako první bezdrátově a zcela jasně přijímal anglické vysílání. Bylo to odškodnění za velkou námahu a vytrvalost. Když jsem potom získal oprávnění k provozu radiopřijímače, mohl jsem svůj zázračný přístroj veřejně předvést. Můj byt byl plný návštěvníků, kteří si vzájemně rvali sluchátka z rukou."

Luvík Schötterl se proslavil nejen jako výrobce a první majitel rozhlasového přijímače v Horšovkém Týně, ale i svou všestrannou šikovností a podnikavostí. Ze sazeče se stal majitelem tiskárny v Nádražní ulici čp. 156 /dnes Domov mládeže/ a v roce 1931 jako první Němec v českých zemích tiskl obrázky hlubotiskem.

SG