Jiří Plachý (Ferus) / 1585–1659

V roce 1620 byl jmenován českým kazatelem u sv. Salvátora a řídil zároveň tiskárnu v Klementinu, později i knihovnu tohoto kolegia. V roce 1623 prosadil, aby studenti odstranili v noci z Týnského kostela pozlacený kalich a sochu krále Jiřího z Poděbrad. Jeho kázání byla oblíbena, ale když ostře vystoupil proti zkáze mravů v tehdejší době, byl vypovězen z Prahy do Prachatic. Tam svou výmluvností obrátil mnoho lidí na katolickou víru. na prosby mnohých Pražanů se vrátil do Prahy a kázal zde jako dříve. Proslavil se v roce 1648, kdy v čele studentů na Karlově mostě úspěšně bránil Staré Město pražské proti Švédům. Když ucítil, že mu ubývá sil, odebral se do Březnice, kde 21. ledna 1659 zemřel.

Vydával latinské, německé, ale nejvíce české knihy a snažil se rozšiřovat a upevňovat katolickou víru. Jeho 60 spisů tvoří částečně překlady z latiny a částečně původní knihy náboženského, mravního a historického obsahu. Ve spise „Mappa katolická aneb obrácení národův celého světa“ oslavil vítězný postup protirefermace. Slavný český malíř Karel Škréta /1610–1674/ vytvořil obrazy pro jeho životopisy českých patronů. Pozoruhodná je také jeho modlitební kniha pro ženy, která je známá pod názvem "Velký nebeklíč". Napsal také životopis Jana Nepomuckého, který je pojatý jako legenda světce sto let před jeho svatořečením. V knize o poutním místě Neukirchen bei Heiligen Blut /U Svaté krve/ v Bavorsku píše o zázračné sošce tzv. Černé loučimské madony, která má v hlavě zaseknutý meč.

Jiří Plachý se v době protireformace proslavil jako náboženský spisovatel a jezuitský kazatel. Své nesporné nadání a schopnosti dal jako náboženský fanatik zcela do služeb rekatolizace českého národa v době po bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Na jeho počest byla v tradičně katolickém Horšovském Týně pojmenována ulice.

SG