Komedie o strašidle

Plautus Titus Marcius je jedním z nejvýznamnějších autorů starého Říma v oblasti divadla. O jeho životě toho však víme velmi málo: žil asi v letech 250–184 před naším letopočtem, byl nízkého původu ( snad propuštěnec, nebo syn propuštěnce ) a pravděpodobně pracoval u některého z římských periferních divadel. Pod jeho jménem se zachovalo 21 her, patřících k žánru komedií z řeckého prostředí. jde do jisté míry o latinské adaptace předloh řeckých autorů z období nové attické komedie. Podle tématu lze jeho dramatickou tvorbu rozdělit na několik skupin, převládá však typ tzv. intrikové komedie př. Lišák Pseudolus, Dvě Bakchidy, Neotesanec či Mostellaria, v českém překladu uváděná jako Komedie o strašidle.
Námětem těchto her je milostná zápletka nebo nelegální svazek, končící happy endem, tj. koupí milované dívky a sňatkem. Hlavní postavou bývá zpravidla chytrý otrok, který svou inteligencí a schopnostmi převyšuje svého pána, a za pomoci lsti a intrik se dostává z nepříjemných situací, přičemž pomáhá dobré věci.
Plautus své pečlivě komponované vzory přizpůsoboval nenáročnému vkusu svého publika, které tvořil obyčejný římský lid. používal bohatý a ohebný jazyk, přičemž hojně čerpal z lidové mluvy, proto byly jeho komedie mnohem populárnější než ty, hrané v kamenných divadlech pro římskou honoraci. vytvořil celou škálu komických typů převzatých novodobým evropským divadlem a jeho hry působí na diváka dodnes. Z Plauta čerpali i velcí dramatici jako Shakespeare, Molliére, Lessing a jiní.
Úprava hry "Komedie o strašidle" vznikla v roce 1972 pro potřeby Divadelního studia Josefa Skřivana v Brně. Manželé Zdenka a Leonard Walletzští, kteří při této renomované amatérské scéně tehdy působili, použili překlad Hany Pražákové a přepracovali Plautovu komedii pro vnímání diváka poslední třetiny dvacátého století. Současný jazyk, vtipné dialogy a dobře vystavěné situace jsou zárukou vkusné zábavy, přičemž zdánlivě jednoduchý text ctí autorskou původní předlohu.
Leonard Walletzký zůstal věrný divadlu i později. V letech 1980–1985 pracoval jako režisér a umělecký šéf v profesionálním Satirickém divadle Večerní Brno. Je autorem či spoluautorem mnoha úprav divadelních textů (např. Hadrián z Římsů, C.K. polní maršálek, Truchlící pozůstalí). Ve spolupráci s manželkou Zdenkou upravili málo známou hru slavného Giordana Bruna: Candelaio aneb Prekérní komedie.
Manželé Walletzští jsou naší inscenací velmi potěšeni a kdo ví, možná jsme krůček od spolupráce na dalším jejich divadelním textu. Volně podle Plauta napsali Leonard a Zdenka Walletzkých
Osoby a obsazení: Theopides – athénský kupec – Jan Lengál
Filoches – syn Theopidův – František Zahrádka
Filetium – milenka Filochova – Markéta Žáková
Kalimates – přítel Filochův – Petr Eberl Delfium – milenka Kalimatova – Andrea Dufková
Simo – soused – Václav Kuneš
Xanthippé – žena Simova – Miluška Baxová
Tranio – otrok Theopidovi – Stanislav Brůžička
Grumio – otrok Theopidovi – Jan Večeřa
Faniscum – otrokyně Kalimatovy – Hana Žáková
Pinascum – otrokyně Kalimatovy – Boženka Mourová
Skafa – služka Filetiina – Vlasta Langová 
Scéna, světla a zvuk: Petr Žák
Kostýmy: Jan Rosendorfský, Vlasta Langová
Text sleduje: Nikola Špotáková
Režie: Václav Kuneš, Jan Večeřa 
Děje se v Athénách kdysi dávno před našim letopočtem. premiéra 12. 12. 2003