Georges Feydeau a Maurice Desvalliéres – Manželství na druhou aneb Barillonova svatba

Georges Feydeau (1862–1921) bývá pokládán za autora divadelních her bujné komiky a choulostivých scén z manželského života, někdy označovaných nálepkou bulvární, což ovšem nikterak nesnižuje kvalitu jeho dodnes nepřekonavých dramat. Je skutečným mistrem humoru a situačních zápletek, který tento oblíbený dramatický žánr, ve Francii nazvaný vaudeville, pozvedl na úroveň kvalitní, vtipné a nepodbízivé veseloherní zábavy. Vaudeville se dá přeložit jako ztřeštěná komedie, původně s lechtivými popěvky, za jejíhož stvořitele je považován dramatik Eugéne Labiche (1815–1888). Feydeau se narodil v Paříži 8. prosince 1862 v rodině, jejíž pra-prapředek se ve 13. století zúčastnil jedné z křížových výprav. Otec Ernest byl spisovatelem známým za II. císařství, matka Lodzia, rozená Zelewska, byla Polka vyzývavé krásy, která ovšem manželskou věrnost nebrala příliš vážně a podle znalců oněch poměrů dělila svou přízeň rovnoměrně mezi manžela a svého milence, státního ministra vévodu de Morny, který má být skutečným Geogesovým biologickým otcem.
Autorův život se nápadně podobal jeho hrám. Nadaný mladík z dobré rodiny, už od 10. let divadlem posedlý úspěšný dramatik, se ve 27. letech oženil s krásnou dcerou módního pařížského malíře Caroluse-Duranda Marií Annou. Manželství však nebylo šťastné a záhy po svatbě se začalo utápět v nepřetržitých hádkách a pozvolném odcizování. Feydeau, založením bohém, totiž trávil večery v divadlech a noci v ka-várnách, kde lehce utrácel peníze za tantiémy ze svých her. Poté, co zjistil, že mu manželka oplácí nevěru s jeho mladým přítelem, bonviván Feydeau se urazil, odešel od rodiny, zažádal o rozvod a nastěhoval se do hotelu, v němž pak prožil posledních devět let svého života. Kompletní dramatické dílo Georgese Feydeaua obsahující 39 divadelních her, lze souhrnně nazvat Manželská fraška aneb Od svatby k rozvodu. Feydeau debutoval komedií Láska a piáno (1883) – měla nečekaný úspěch, další komedie Dámský krejčí (1887) jej proslavila i za hranicemi, pak ovšem přišlo pět neúspěšných let, kdy 11 jeho her takřka propadlo. Až spolupráce s Mauricem Desvalliéresem zaznamenala frenetický úspěch jejich první společnou komedií Champignolem proti své vůli a od té doby jej štěstěna na prknech, která znamenají svět už neopustila. Ovšem za nejkvalitnější jeho práce jsou považovány jednoaktovky z pozdního období.
Komedie Manželství na druhou aneb Barillonova svatba, kterou z francouzského originálu Le mariage de Barillon, v překladu a úpravě Zuzany a Dagmar Mošových uvádíme v naší premiéře, vznikla ve spolupráci s přítelem, v té době dramaturgem pařížského divadla Comédie-Royale Mauricem Desvalliéresem (1857/8–1926) a lze ji zařadit do Feydeauova prvního tvůrčího období. Její premiéra v roce 1890 v Comedie–Royale, však diváky, ani kritiku příliš neoslovila, spíše se zařadila mezi tehdejší propadáky. Teprve až později, po menších úpravách Georgese Feydeaua, na scéně zazářila a dodnes patříke kmenovému repertoáru nejen francouzských divadel. S realizací her Georgese Feydeaua se náš pravidelný divák nesetkává popové; už v roce 1996 jsme uvedli jeho téměř prvotinu Dámský krejčí a před sedmi lety velice úspěšnou komedii Ten, kdo utře nos, v překladu a úpravě naší přední dramaturgyně Feydeauových her Evy Bezděkové. Hra dokonce bodovala na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou v roce 2001, odkud si náš soubor přivezl 5 individuálních a 2 kolektivní ceny.
Barillonova svatba je svěží komedií o tom, co všechno může způsobit magistrátní písař, jestliže holduje oblíbenému destilátu zelené barvy jménem absint víc, než je zdrávo.
Osmělujeme se doufat, že dramaturgický návrat k francouzské klasice naše milé příznivce nezklame a příjemně pobaví, vždyť dobrého humoru není nikdy dost. Překlad a úprava: Zuzana a Drahomíra Mošovy
Pro soubor upravil Václav Kuneš
Osoby a obsazení: Barillon, ženich – Michal Pivoňka, Jambart, námořník – Jan Lengál, Planturel, pařížský starosta – Jan Večeřa, Patrice, zamilovaný subtilní mladík – Filip Vrba, Brigot, ženichův strýc – Václav Kuneš, Topeau, magistrátní písař – Václav Šafařík, Madam Jambartová, nevěstina matka – Hana Žáková, Virginie, její dcera, nevěsta – Kristýnka Mothejzíková, Flamichová, matrikářka – Miluška Baxová, Uršula, služebná u paní Jambartové – Vlasta Langová, Poslíček – Roman Denk, Svědek – Jan Rosendorfský
Text písně, hudba, zpěv: Jana, Bára a Jan Lengálovi, Kostýmy: Vlasta Langová, Jan Rosendorfský, Scéna: kolektiv souboru, Text sleduje a napovídá: Blanka Petlánová, Technická spolupráce: Petr Žák
Režie: Václav Kuneš