Městské kulturní zařízení
Horšovský Týn
Nám. Republiky 105
346 01 Horšovský Týn
Narodila se 22. ledna 1849 v Jemnici na Moravě v původně italské rodině markýzů di Pallavicini. Ve dvaceti letech se ve Vídni jako dvorní dáma císařovny Alžběty provdala za čtvrtého knížete Karla Ferdinanda z Trauttmansdorffu /1845 - 1921/. Manželům se postupně narodily tyto děti: Terezie /1870/, později provdaná za knížete Jana ze Schwarzenbergu, Ferdinand /1871/, padl v roce 1915 ve východním Polsku, Karel /1872/, Marie Anna /1873/, provdaná za synovce anglického krále prince Ludwiga ze Sachsen – Coburg-Gotha a posléze Gabriela /1876/, provdaná za barona Heinricha Kotze z Dobrše.
Za jejího života se uskutečnila rozsáhlá přestavba horšovskotýnského zámku do dnešní podoby. Rekonstrukci prováděl v letech 1880–1896 známý pražský architekt Josef Schulz. Jejím přičiněním byly zrestaurovány některé církevní památky a poškozené kamenné plastiky ve městě a u kostela sv. Anny.
Po celý život se věnovala dobročinnosti, pomáhala chudým a potřebným. V roce 1916 dala vybudovat příbytek pro válečné invalidy a opuštěné seniory „Armenhaus", dům č. 143 ve Hřbitovní ulici. Tento humanistický čin připomínala na domě osazená pamětní deska, odstraněná po roce 1945. O dva roky později na podzim roku 1918 se uskutečnilo otevření domova pro sirotky a opuštěné děti „Weisenhaus", pro který věnovala objekt v Nové Vsi /svému účelu slouží dodnes/. Také přispívala finančně na provoz městského chudobince, na jehož místě bylo v roce 1940 vystavěno kino.
V roce 1921, dva roky po oslavě zlaté svatby, ovdověla a žila střídavě u svých dcer. Zemřela 14. července 1923 u své dcery Anny v Drážďanech v Sasku, odkud byla převezena k poslednímu odpočinku do rodinné hrobky pod kostelem sv. Anny.
VK
Nechť si duben sebelepší bývá, ovčákovi hůl přec jen se zasněžívá.
Hřmí-li v dubnu, konec mrazům.