Kostel sv. Anny na Vršíčku

Podle pověsti vyoral kolem roku 1500 na tomto místě jistý měšťan jménem Křečka sošku sv. Anny asi půl lokte dlouhou z tmavého dřeva. Přinesl ji domů, ale soška se po tři roky znovu a znovu vracela na původní místo nálezu. Na místě byla postavena dřevěná kaple. Lokalita se těšila stále větší oblibě věřících, což vedlo k založení bratrstva sv. Anny v čele s Jiřím z Ronšperka s posláním vybudovat kamenný kostel. Základní kámen byl položen v roce 1507 a po devíti létech 5. dubna 1516 byl kostel slavnostně vysvěcen řezenským světícím biskupem Petrem Kraftem.

Velkého významu se dostalo kostelu za Trauttmansdorffů, kteří jako horliví katolíci podporovali kult světců spojený s konáním procesí a poutí na svatá místa. V roce 1697 dala postavit ovdovělá hraběnka Anna Marie z Trauttmansdorffu, rozená kněžna z Lichtensteinu, v blízkosti kostela při jeho jižní straně přesnou zmenšenou kopii chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě. Jedná se o vzácnou stavbu svého druhu v našich zemích. Nad vchod byly vsazeny kamenné erby Trauttmanssdorffů a Lichtensteinů a pamětní deska s nápisem. O pár metrů dále byl postaven příbytek pro poddané,  kteří byli pověřeni správou a ostrahou celého poutního areálu. (Vyhořel v roce 1945.)

V polovině 18. století za hraběte Františka Norberta Trauttmansdorffa došlo k barokní úpravě exteriéru i interiéru kostela, pouze presbytář si ponechal výrazné stavební prvky pozdní gotiky.

Nejrozsáhlejším stavebním zásahem bylo vybudování rodinné hrobky Trauttmanssdorffů v létech 1839–1842. Stavbu připravoval kníže Jan Norbert, ale provedena byla až za jeho syna Ferdinanda. Část hrobky se nachází pod  kostelem, její rozšíření pokračuje západním směrem v mohutnou přístavbu s terasou opatřenou litinovým zábradlím. Empírové průčelí tvoří velký portál, lemovaný dvojicí litinových dórských sloupů. Sloupy i zábradlí byly vyrobeny v železárnách ve Ferdinandově údolí, několik kilometrů severozápadně od Horšovského Týna. Nad portálem v kruhové desce se nachází rodinný knížecí erb Trauttmansdorffů. Vnitřek krypty, empírově upravený, se stal posledním místem odpočinku 37 členů knížecí rodiny.

Poutní areál doplňuje empírová pohřební kaple z počátku 19. století s trojúhelníkovým štítem. V roce 1919 byl na severní straně areálu umístěn památník na počest zlaté svatby knížete Karla Jana Trauttmansdorffa a jeho choti Josefíny, rozené Pallavicini. Kamenné sousoší třech světců s oválnými reliéfy oslavenců a jmény jejich potomků na zvýšeném podstavci bylo vandalsky zničeno.

Slavné poutě ke kostelu sv. Anny, přerušené za 2. světové války, ukončila poslední velká pouť v roce 1951. Od té doby areál pozvolna chátral a stával se cílem vandalů. Jejich řádění vyvrcholilo v 60. a 70. letech minulého století, kdy za nečinnosti tehdejších státních orgánů bylo jimi zničeno celé vnitřní vybavení a zneuctěny ostatky uložené v hrobce. Tradice poutních míst, včetně procesí z bavorského Schwarzachu, byla obnovena v roce 1990. O rok později byly zahájeny práce na rekonstrukci celého areálu. Bohužel záměr obnovit bývalou slávu a velikost památky skončil krachem celé akce. Naštěstí se podařilo alespoň objekt kostela stavebně zajistit a pietně uložit zneuctěné ostatky zesnulých v kryptě. Poslední akt měl dohru u obvodního soudu v bavorském Lammu. V současné době je celý areál ve vlastnictví státu, zastoupeného Národním památkovým ústavem v Plzni.

Poutní kostel sv. Anny je pozdně gotická jednolodní stavba s presbytářem sklenutým bohatou síťovou klenbou s žebrovím. V presbytáři jsou zasazeny erby donátorů Wolfa z Ronšperka a Ziguny z Gutštejna. Hlavní loď je sklenuta valenou klenbou s lunetami. Na severní straně přiléhá ke kostelu štíhlá hranolová věž s barokní bání. Také západní průčelí nad terasou je barokně upravené. Podélné zdi jsou opatřeny gotickými opěráky, gotické jsou i portály bočních vstupů a některé zachovalé kružby oken.

Ke kostelu vede z města několik zastavení křížové cesty, která byla pořízena nákladem hraběnky Anny Marie z Trauttmansdorffu. Zastavení tvoří pět figurálních sousoší z roku 1696 od neznámého autora. Barokní plastiky představují ve směru od města Loučení Krista s Marií, Krista na hoře Olivetské, Bičování Krista, Korunování Krista trnovou korunou a Krista klesajícího pod křížem. Bohužel i tato sousoší poznamenal zub času a vandalismus.

K poutnímu místu se váže zajímavá pověst s přídechem horroru. Vypráví o malém dráteníkovi, který při jednom z pohřbů proklouzl do hrobky. Protože mu byla zima, zabalil se do nařaseného hedvábí, jímž byla hrobka vystlána, a usnul. Obřad skončil, pozůstalí odešli a pacholci uzavřeli hrobku. Dráteníčka v podzemí uvěznili. Čekala ho strašná smrt. Když ho po několika letech při dalším pohřbu objevili, měl prý místo rukou, jež si z hladu okousal, jen holé kosti.
/text z publikace Paměť domů/

Objekt patří pod správu Státního hradu a zámku Horšovský Týn, nám. Republiky 1, 346 01 Horšovský Týn, tel.: 379 423 111, mob.: 606 659 643, e-mail: horsovskytyn@npu.cz,
web www.horsovsky-tyn.cz

Foto: MKZ Horšovský Týn a Foto Vaneš Plzeň