Zdeněk Podskalský – Žena v trysku století

Vycházel jsem z pocitu nevinného štěněte, které se dívá na sochu Venuše Milóské.
PODSKALSKÝ Zdeněk (* 18. 2. 1923 Praha, + 29. 10. 1993 tamtéž) český filmový a televizní režisér a scenárista Zdeněk Podskalský absolvoval v roce 1949 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, aby o rok později ukončil i studia na Filmové akademii múzických umění. Už jako posluchač FAMU spolupracoval na scénářích dokumentárních filmů, například: Jeden, tisíc, milion, z roku 1948. Poté odcestoval do Moskvy, kde navštěvoval Vysokou filmovou školu (VGIK) a kde studium filmových věd zakončil v roce 1954. Po návratu do vlasti působil dva roky v Československé televizi. Od roku 1957 se stal režisérem na volné noze, který spolupracoval jak s televizí, tak i s filmovým studiem Barrandov. Jeho umělecký záběr byl neobyčejně široký, ale vždy v něm převládala komediální složka. Po středometrážním hraném filmu V pátek ráno debutoval dlouhometrážní komedií Mezi nebem a zemí, k níž napsal scénář spolu s představitelem hlavní role Vlastimilem Brodským. V komedii Ďábelské líbánky spolupracoval na scénáři pro změnu s Brodského manželkou Janou Brejchovou. Z velice dlouhé filmografie připomeňme komedie Kam čert nemůže, a zejména snímek na námět Karla Michala Bílá paní (1964), který daleko přesáhl obvyklou komunální kritiku. Neméně vydařeným filmem byli Světáci (1969 s hereckým koncertem Vlastimila Brodského, Jana Libíčka, Jiřího Sováka, Oldřicha Nového, Jiřiny Bohdalové a dalších). Po srpnu 1968 se načas odmlčel, poté sáhnul k výpravné historické frašce podle Vrchlického Noc na Karlštejně (1973) a k lehkým komediím (Drahé tety a já, v nichž herecké výkony Ivy Janžurové a Jiřího Hrzána doplnila komika starších hereček – zejména Nataši Gollové). Z novějších filmů se velkému úspěchu těšil Kulový blesk (režie spolu s Ladislavem Smoljakem, který také se Zdeňkem Svěrákem napsal námět), zápletková komedie Křtiny, kde si vedle mnoha dalších hvězd zahrála i jeho druhá manželka Jiřina Jirásková. Z četných televizních programů se mnoha repríz dočkal pořad Ztracená revue, Babiččina krabička, Sedm žen Alfonse Karáska, z těch novějších pak Ohnivé ženy, Dokonalý muž, dokonalá žena a Poslední leč Alfonse Karáska; vetšina podle scénářů jeho dlouholetého spolupracovníka Gustava Oplustila. Podskalskému – mimochodem vynikajícímu vypravěči – nelze upřít, že se i v letech normalizace snažil o určirou úroveň masové zábavy s minimem ústupků "požadavků doby". V 80. letech přispěl k oživení televizní tvorby cyklem pořadů Možná přijde i kouzelník s protagonisty Odřichem Kaiserem, Jiřím Lábusem a Jiřím Kornem, když využil (stejně jako dříve v Kabaretu u dobré pohody) svých znalostí výstupů a písniček ze staropražských kabaretů a šantánů.
Osoby a obsazení: obraz první:
Žena v ráji (též epilog) Eva – Andrea Kušková
Ďábel – Miluška Baxová
Adam – Michal Pivoňka – obraz druhý:
Žena v době kamenné Ťapka – Eva Jeřábková
Drápala –Boženka Mourová
Bivoj – František Zahrádka – obraz třetí:
Žena gotická Paní Adelhaide – Hana Žáková
Chůva Mechtylda – Vlasta Langová
Rytíř Ruprecht Sulpicius von dem Froschliederteich – Jan Lengál – obraz čtvrtý:
Žena renesanční Hraběnka Sofronie de Pulci – Eva Jeřábková
Markýza Isabetta della Saluzza – Boženka Mourová
Markýz Roderigo della Saluzza – František Zahrádka
– obraz pátý:
Žena obrozená Schovanka Andělka – Andrea Kušková
Tetička Vilma – Miluška Baxová
Zahradník Toníček – Jan Lengál – obraz šestý:
Žena novodobá Sekretářka Žofie – Hana Žáková
Dvorní radová Růžena Zeyerová-Vrchlická – Boženka Mourová
Redaktor – Michal Pivoňka – obraz sedmý:
Žena budoucí Doktorka Xenie – Ivanka Malá nebo Eva Jeřábková
Profesorka Regina – Vlasta Langová
Muž Super M – Jan Večeřa nebo Stanislav Brůžička - vědecký výklad:
Žena v trysku století Vědec – Václav Kuneš
Inspicient – Jan Rosendorfský
Scéna, světla a zvuk: Petr Žák, Jan Rosendorfský, Petr Lang
Kostýmy: František Zahrádka, Jan Rosendorfský, Zdeňka Hošovská j.h.
Masky a choreografie: Boženka Mourová
Inspice: Jan Rosendorfský, Jan Večeřa nebo Stanislav Brůžička
Hudební spolupráce: Marek Dobrodinský j.h.
Text sleduje: Markéta Žáková
Režie: František Zahrádka
Přestávka po čtvrtém obraze Premiéra 26. 7. 2002