1 - Zámecký park Horšovský Týn

Osu dolní části parku tvoří Křakovský potok, přehrazený kaskádou rybníčků, zasazených do luk a hájků a oživených skupinami starých lip. Romantická zákoutí přírodně krajinářského parku dotváří a oživuje několik staveb.

Na návrší za zámkem stojí renesanční budova, nazývaná „VDOVSKÝ DŮM“. Název je spojován se třetí maželkou Jana z Lobkovic, Alžbětou z Rogendorfu, která svého manžela přežila o 30 let. V r. 1947 zde bylo otevřeno muzeum Horšovskotýnska. Od r. 1997 je většina exponátů součástí zámecké expozice Purkrabský palác.

Na skalnatém výstupku nad srázem, asi 500 m severně od zámku, stojí válcová VYHLÍDKOVÁ VĚŽ (nově opravená od roku 2021). Na tomto místě stávala gotická hláska, která je dnes patrná v základech u paty stavby. Válcovitá stavba na skalním ostrohu má do dnešní doby dochovaná spodní dvě patra s pozoruhodnými klenbami a krby. Poslední úpravy z přelomu 19. a 20. století zasáhly pouze 3. patro, ze kterého vznikl romantický vyhlídkový pavilon. Stavba byla vybudována za Lobkoviců.

V Horšovském Týně je známá jako „hladomorna“, i když tomuto účelu nikdy nesloužila. Vyhlídková věž je spojena starou lipovou alejí s další pozoruhodnou stavbou, která ač v mnohém unikátní, je dnes zcela zapomenuta. Budova je totiž nejstarší českou LORETOU. Kapli nechal po návratu z cesty do italského Loreta v roce 1584 vystavět Kryštof z Lobkovic. Raně barokní stavba na kruhovém půdorysu s kulovitou klenbou je zakončena osmibokou lucernou. V klenbě i na stěnách jsou nástěnné malby ve dvou vrstvách: spodní (původní) a na ní je vrstva s dekorativní výmalbou z 19. století. Z truhlářských prvků se dochovaly pouze fragmenty rámů oken ve střední části stavby, které pocházejí z úpravy v 19. st. U dveří chybí levá část žulového portálu.

Před vjezdem do parku naproti kapucínskému klášteru stojí budova MÍČOVNY /druhá nejstarší v Čechách, první je na Pražském hradě/. Obdélný patrový objekt charakterizují rozměrná okna uzavřená dřevěnými žaluziemi. Patro si udrželo svoji starší úpravu s klasicistní výmalbou. Objekt vznikl patrně ve dvou stavebních fázích, když starší renesanční stavba byla zvýšena o mladší nástavbu patra. Míčovna je zmiňována již v roce 1622 při prodeji horšovskotýnského panství Trauttmansdorffům.

K vrchnostenským stavbám vybudovaným při obvodu parku náleží také mohutná SÝPKA, která byla založena při silnici do Horšova. Jedná se o jednu z největších barokních sýpek v západních Čechách.

Zámecký park v Horšovském Týně je z pohledu ochrany přírody velice cennou lokalitou nejen v domažlickém regionu, ale v celém plzeňském kraji. Charakter parku je dán původními acidofilními doubravami, které jako zázrakem přežily období přetváření krajiny počátkem 20. století, kdy byly původní dubohabrové lesy nahrazeny smrkovými popřípadě borovými monokulturami. Máme tak možnost nahlédnout do společenstva, které bylo pro náš region typické koncem 19. století. Na příkrých jihozápadních svazích se rozkládá unikátní doubrava, ve které žije řada zákonem chráněných živočichů a živočichů bezpodmínečně svým způsobem života vázaných na staré vykotlané duby. Namátkou můžeme jmenovat zástupce broučí zvířeny, např. zákonem chráněného roháče obecného, kovaříka rodu Lacon querceus, který má nejbližší výskyt v křivoklátských lesích či na Budějovicku, páchníka hnědého, který je pro svou vzácnost předmětem sledování Evropskou unií tzv. Naturou 2000. Dále zde žije řada zástupců z říše hmyzu zařazených do Červených seznamů hmyzu ČR.