Kalendář

<< září 2021 >>
PO ÚT ST ČT SO NE
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30      

 

Detail [»]
-

 

 
Detail [»]
-
 
Detail [»]
-
 
 
Detail [»]
-
 

 

Detail [»]
-

 


 
 

 

 

 

 


Novinky e-mailem

Máte-li zájem o zasílání bulletinu, vyplňte Vaši e-mailovou adresu a v dalším kroku si nastavte o co máte zájem. Později se můžete kdykoliv odhlásit.

*E-mail:

 Odkazy jinam

http://www.horsovskytyn.cz

http://www.horsovsky-tyn.cz/cs

http://www.turisturaj.cz/

http://juniorfest.cz/cs

http://domazlicky.denik.cz/

http://www.radiosumava.cz/index.php 



50 let divadelního souboru

Píše se listopad roku 1970. Parta mladých lidí, většinou mladších dvaceti let, se rozhodne, že by ráda hrála divadlo. Proto hledají někoho se zkušenostmi. Osloví paní učitelku Annu Polákovou. Ta patřila ke generaci ochotnických nadšenců, která v Týně divadlo hrála po válce. Stává se tak režisérkou nového horšovskotýnského ochotnického souboru, který je zastřešován Městskou osvětovou besedou. A co bylo prvním představením? První inscenací, do které se naši nadšenci pustili, byla pohádka „Popelka“ s Marií Štauberovou, tehdy Kunstovou v hlavní roli. A tak činnost souboru začíná pomalu, ale jistě nabírat rychlejší otáčky. Dalšími inscenacemi jsou hry „Dámy a husaři“ a „Ženitba“. Od roku 1972 se paní Poláková začíná naplno věnovat dětskému divadlu a režijní aktovku přebírá Václav Kuneš, který do souboru přichází už s jistou divadelní zkušeností, a zároveň se stává principálem souboru.

V letech 1973-1982 přichází období, které lze nazvat „Hledání a tápání“. Vznikají zajímavé inscenace. Například divadelní komedie „Idiotka“ s Marií Žáčkovou v titulní roli, konverzační komedie „Jak je důležité míti Filipa“, „Chudák manžel“ a mnohé další. Taktéž vznikají „Vzpomínkové večery“ či pásma poezie k různým výročím politického či historického charakteru. Divadelníci si rovněž uvědomují, co umí, či spíše neumí, a tak se snaží i herecky vzdělávat a navštěvují kurzy Okresního kulturního střediska v Domažlicích, spolupracují se členem Divadla J. K. Tyla v Plzni, hercem Josefem Nehonským. Přelomovým představením se jistě stala inscenace hry Jiřího Hubače „Dům na nebesích“ v roce 1982, v režii nového člena Zdeňka Lahody spolu s Václavem Kunešem, v hlavní roli s Boženou Mourovou. S touto hrou se soubor prvně přihlásil na okresní přehlídku do Poběžovic. S přehledem ji vyhrál a postoupil na oblastní přehlídku do Žlutic. Tato inscenace tak odstartovala vstup na prkna amatérského divadelního kolbiště a na následnou, více či méně příjemnou, konfrontaci s odbornou porotou.

A rozjetý soubor nepřibrzďuje. Připomeňme nové inscenace, např. pohádky „Hloupý Honza“ a „Mluvící prsten“, dále hry pro dospělé „Oblázek na břehu mořském“, „Malé příhody letní“, „Dubnová noc“, „Paní hostinská“ a jiné. Za zmínku jistě stojí rok 1987, kdy je inscenována hra Viktorie Hradské „Commedia finita“ v režii Václava Kuneše. S ní se soubor přihlásil na krajskou přehlídku vyspělých divadelních souborů do Horažďovic, odkud získal přímý postup na národní přehlídku Jiráskův Hronov. Přicházejí léta devadesátá. A s nimi přicházejí časté úspěchy na národní přehlídce venkovských souborů Krakonošův divadelní podzim, konané ve Vysokém nad Jizerou. Prvně to bylo roku 1992 s hrou Armandy Salacrou „Příliš počestná žena“. Následují inscenace „Můj dům, můj hrad“, „Třicet vteřin lásky“ – cena za herecké výkony pro Václava Kuneše a Vlastu Langovou. Před koncem milénia vznikají ještě inscenace „Dámský krejčí“, „Kaviár nebo čočka“, „Pod svícnem tma“. Především ale „Rodina Totů“ Istava Örkenyho a „Zpověď dítěte svého věku“ Alfréda de Musseta pod režijní taktovkou mladé režisérky Gabriely Vaškové. Obě hry byly rovněž nominovány na přehlídku do Vysokého a „Rodina Totů“ postoupila i na Jiráskův Hronov. Z Vysokého si přivezli ceny za herecké výkony Václav Kuneš a Michal Pivoňka, za režii pak Gabriela Vašková.

Jednou z nejúspěšnějších inscenací byla komedie Georgese Feydeau „Ten, kdo utře nos“ z roku 2001. Z národní přehlídky ve Vysokém nad Jizerou si tehdy přivezli ceny: Hana Žáková, Václav Kuneš, Michal Pivoňka a František Zahrádka za herecké výkony, Petr Žák a Jan Rosendorfský za scénografii, Václav Kuneš za režii. V této době se Horšovský Týn rovněž stává spolupořadatelem každoroční soutěže monologů a dialogů – Pohárek Svazu českých divadelních ochotníků pro Plzeňský a Karlovarský kraj s přímým postupem na národní přehlídku do Velké Bystřice. Nutno říci, že se náš soubor nejen podílí na organizaci tohoto dění, ale též se soutěžního klání aktivně zúčastňuje. Pokud se tak stane, téměř vždy postupují soutěžící členové na národní kolo, odkud přivážejí ocenění (Michal Pivoňka, Andrea Dufková, Hana Žáková, Jan Večeřa, Kristýna Vrbová, Richard Kolek). V těchto letech vznikají též inscenace „Žena v trysku století“, „Otec svého syna, aneb, Vše pro firmu“, „Manželství na druhou, aneb, Barillonova svatba“ a „Leona si pospíšila“. Posledních deset let pak přineslo mnoho změn. Přetrvávající zdravotní problémy přivedly Václava Kuneše k rozhodnutí přenechat místo principála souboru jinému nadšenci. Stává se emeritním principálem a štafetu předává dlouholeté herečce a režisérce Haně Žákové. Pod její režií vznikla představení „Lhářka“, „Ať žije Bouchon“, „Nejstarší řemeslo, „Ruské loto“, pohádka „O Šípkové Růžence“ a letošní inscenace „Neběhej s nůžkama v ruce“.

Do souboru též přichází Vladimír Zajíc. S ním si soubor vyzkoušel zcela jiné divadelní prostředky, než na jaké byl zvyklý. Připomeňme jeho autorské hry „Šanghaj“, „Vlčpanna“, „Julie, ach Julie“. Úspěch také měla jeho dramatizace povídky Václava Kuneše uvedená pod názvem „Touché“.

V říjnu roku 2018 odešel do divadelního nebe Václav Kuneš, divadelník tělem i duší, moudrý člověk, který dal našemu souboru tvář a směr. Uzavřela se tak nezapomenutelná etapa souboru. Ale život se nedá zastavit a stejně tak nechceme zastavit činnost našeho divadla.

Za zmínku jistě stojí i reprezentace Horšovského Týna naším souborem na Československém minifestivalu kultury v Lucembursku s inscenacemi „Ať žije Bouchon“ a „Nejstarší řemeslo“. Taktéž jsme dvakrát hráli v prestižním pražském Činoherním klubu. Od roku 1997 nepřetržitě trvá tradice „Živých betlémů“ na Zlatou neděli. S městskou knihovnou každoročně soubor spolupracuje při akci „Noc s Andersenem“. Též jistě pamatujete účinkování souboru při „Zámeckých zpětohledech“, Juniorfestu a dalších akcích, např. „Den železnice“ či „Sté výročí republiky“. Během existence souboru jím prošla více než stovka příznivců Múzy Thalie. Z těch, kteří stáli u jeho kolébky a stále v souboru pracují, jsou už pouze manželé Langovi – Vlasta a Petr a Petr Žák. Divadlo je vždy věcí celého kolektivu a představení na jevišti je už jen vrcholem hory, která se musí zdolat pomocí všech činností, které k divadlu patří – od výběru hry a výkladu tématu, po návrh a realizaci scény a kostýmů, výběr či zkomponování hudby a osvětlení. Pak to vše skloubit a pokusit se vytvořit postavy, aby na jevišti existovaly a věděly, kdo jsou, kde jsou a co chtějí. Jsou léta plná rozkvětu, kdy je líto, že nelze obsadit všechny zájemce o role a naproti tomu léta, kdy se musí vybírat hry s malým obsazením, abychom byli vůbec schopni nějakou inscenaci předvést.

Každopádně chci poděkovat všem současným i bývalým členům, kteří souborem prošli, ale hlavně těm, kteří zůstávají. Neméně děkuji Městu Horšovský Týn, které prostřednictvím městského kulturního zařízení zajišťuje chod souboru a poskytuje zázemí. Připomněla jsem jen ve stručnosti půlstoletí činnosti tohoto ansáblu.

Pokud vás horšovskotýnské divadelní dění více zajímá, připravil soubor spolu s MKZ Horšovský Týn brožuru „50 let ochotnického souboru v Horšovském Týně“, která daleko podrobněji mapuje toto období. Můžete si ji zakoupit v Informačním centru našeho města.

Za soubor Hana Žáková

 

Detail [»]
-
 
   
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-
Detail [»]
-