Úvoní strana | Mapa stránek | Kontakty

 

MENU

Hrady, zámky, zříceniny, tvrze

Chodský Hrad

Chodské nám. 96
344 01  Domažlice

Tel.: +420 379 776 009, +420 379 725 952

Otevírací doba:
15. 4. - 15. 10.
ÚT - NE 9:00 - 12:00, 13:00- 17:00
PO zavřeno

16. 10. - 14. 4.
PO - PÁ 10:00 - 12:00, 13:00 - 15:00
SO, NE zavřeno

Z původního středověkého hradu, kde sídlil královský purkrabí, chodský rychtář a zasedal chodský soud, se zachovala pouze štíhlá věž. Po velkém požáru v srpnu r. 1592 zůstal hrad zpustošený a v troskách. Barokní přestavba v letech 1726 - 27 a úprava v r. 1830 daly hradu dnešní podobu. Hradní budovy později sloužily k nejrůznějším účelům: bylo tu okresní hejtmanství, cejchovní úřad, solnice, městská knihovna, městský archiv i muzeum.

Dnes je zde umístěno Muzeum Chodska s národopisnými sbírkami, obrazy, uměleckými výrobky, historickými památkami.

Zámek Poběžovice

Nejstarším známým držitelem města Poběžovice je Zdeněk z Poběžovic, kterému ves patřila v letech 1359 - 1373. Gotický vodní hrad zde postavil asi v pol. 15. stol. Dobrohost z Ronšperka. V letech 1542 - 1620 patřil hrad Švamberkům, kteří uskutečnili některé opravy v renesančním slohu.

V letech 1682 - 1695 byl přestavěn gotický hrad na barokní zámek a až do 20. stol. byl postupně upravován. Na zámku působil a prožil dva roky barokní sochař Jan Brokoff, který zde založil kamenicko-sochařskou huť. Jako učitel hudby zde působil Bedřich Smetana.

V držení panství se střídají další majitelé, v roce 1846 kupují Poběžovice s nedalekou Pivoní příslušníci rodu Coudenhove a setrvávají zde do r. 1945. Doktor filosofie hrabě Richard Mikuláš Coudenhove - Kalergi byl prvním presidentem Panevropské unie, jejímž byl i duchovním otcem. Předposledním majitelem panství Jindřich Coudenhove - Kalergi se za svého pobytu v Tokiu, kde působil jako rakouský diplomat, oženil s Japonkou Mickuko Aojamy, opustil diplomatické služby a usadil se trvale v Poběžovicích.

V té době žila v Poběžovicích početná židovská komunita. Město bylo poutním místem židovské sekty Chasidů. Po roce 1970 zámek pustl, jeho část se zřítila a dnes zde probíhají nákladné opravy budovy i přístavby, tzv. jižního křídla.

Zámek Trhanov

Barokní jednoposchoďový zámeček, postavený v letech 1676 - 1677 majitelem trhanovského panství Volfem Maxmiliánem z Lamingenu. Zámeček se váže k dějinám Chodů a k historii jejich povstání v 17. století.

Rýzmberk

Otevírací doba:
červen - září Út - Ne 10:00 - 17:00

Zřícenina jednoho z nejvýznamnějších západočeských hradů, opředená mnoha historickými příběhy i pověstmi, jsou dnes značně poškozené a torzovité. Hrad prošel složitým stavebním vývojem. Na jeho počátku se skládal pouze z válcovité věže, paláce a ohradní zdi, dnes areál třetího nádvoří. Ve 14. století bylo dobudováno druhé nádvoří s hospodářskými objekty objaté příkopem a valem. Za Racka II. z Janovic získal hrad první nádvoří uzavřené hradbou s čtverhrannými flankovacími věžičkami. Stavební vývoj hradu dokončili Švihovští z Rýzmberka, kteří nechali opevnění zdokonalit o parkán se třemi dělostřeleckými baštami a mohutnou sypanou baštou.

Nový Herštejn

Rozsáhlá, romantická zřícenina gotického hradu na lesnatém návrší severovýchodně od Kdyně, uprostřed přírodní rezervace. Hrad se poprvé připomíná k roku 1355, kdy byl jeho držitelem Břeněk z Herštejna. Už od pol. 16. století byl opuštěný. Dnes je jeho nejdochovanější částí zbytek paláce. Ke zřícenině vede turistická stezka ze Kdyně.

Netřeb

Zřícenina hradu. Nevelký hrádek, zvaný též Nový Ryžmberk, byl osazen někdy v ranném 14. století, ale již v 15. století byl opuštěn. Trosky věžovitého stavení, které bylo hlavní stavbou hradu, leží uprostřed přírodní rezervace s řadou vzácných druhů květeny a se staletými tisy (stáří některých je odhadováno na 300 a více let).

 

Tvrz Puclice

Nejstarší zprávy o Puclicích pocházejí z druhé poloviny 14. století, kdy patřily k Hrádku Lacemboku. Jako jeho příslušenství (spolu s pěti jinými vesnicemi) se připomínají ještě v r. 1379, kdy je držel Bohuchval z Hrádku. Puclice se pravděpodobně osamostatnily na počátku 15. století, protože před r. 1407 patřily Buškovi z rodu hornolukavických zemanů. O tři roky později je vlastnil Kuník z Křenov a můžeme předpokládat, že v té době zde již byla tvrz. Po smrti dalšího držitele statku Zicharta z Křenov (asi r. 1411), který nezanechal žádné dědice, připadly Puclice jako odúmrť králi Václavu IV. Pak zprávy o vsi téměř 90 let chybějí, až v r. 1499 se připomíná na Puclicích Dobeš ze Šlovic, jehož potomci je drželi do r. 1666 (s jedinou přestávkou v l. 1644 – 1664). Tento vladycký rod pocházel z blízkých Šlovic, které však byly již v 16. Století pusté. Dobešovi patřily tedy vedle tvrze, dvora a vsi Puclic pusté Šlovice a pustá ves Strachotín (nyní les u Puclic), kterou získal od krále Vladislava II. r. 1502; od kladrubského kláštera měl kromě toho v zástavě část sousední vsi Křenov s dvorem. Dobešův praprasynovec Adam ze Šlovic se stal v císařském vojsku generálním kvartýrmistrem, ale v r. 1628 byl v bojích zabit. V r. 1644 koupil zadlužený puclický statek od Šlovických Vilém Protiva Šofman z Hemrlesu za 15 000 kop grošů míšeňských, ale po jeho smrti (r. 1664) se zase Puclice dostaly do rukou poslední členky rodu Šlovických, Lidmily Kateřiny, která zemřela r. 1666 a odkázala statky Puclice a Horní Kamenici svému manželu Janovi ze Štaufenberka. Ten prodal Puclice již r. 1667 Janovi Miličovskému z Braumberku, od jehož syna je koupil v r. 1684 Jaroslav Hora z Ocelovic s manželkou. Tito manželé i jejich nástupci Schirndingové bydleli na puclické tvrzi až do r. 1765, kdy se dostal puclický statek, zahrnující Puclice, sousední Křenovy a vzdálenější Šlovice, do vlastnictví hraběte Františka Norberta z Trautmannsdorfu, který jej připojil k Horšovskému Týnu.Teprve tehdy došlo k přestavbě puclické tvrze, která stála přímo ve vsi na ostrohu mezi dvěma roklemi nad rybníkem a měla půdorys v podobě písmena L. Byla to původně vodní tvrz, obklopená velkými rybníky, které se rozprostíraly v lukách, kde se dosud říká Na rybníkách; na severní a severovýchodní straně chránil tvrz vodní příkop, přes nějž vedl padací most. Její dodnes zachované mohutné zdi i sklep pocházejí zřejmě již ze 16. století. František Norbert Trautmannsdorf dal tvrz hned po r. 1765 snížit o poschodí a upravit do dnešní podoby. Budova tvrze sloužila nejdříve jako myslivna, později i jiným hospodářským a správním účelům horšovskotýnského velkostatku. Dnes je tvrz majetkem MNV a slouží bytovým a správním účelům. 

 

Tvrz Lštění 

Starší zprávy omylem zaměňovaly ves Lštění s Olešnou na Doupovsku, přisuzovaly jí jméno Vlsthene a spojovaly ji s majetkem šlechtice Milhosta v r. 1196. Nejstarší doložené zprávy o vsi Lštění a zároveň o tvrzi však pocházejí až z r. 1362, kdy je držel Půta ze Lštění (do r. 1367). Později bylo Lštění pravděpodobně připojeno k Hrádku Lacemboku (v r. 1410 se například připomíná Bušek z Hrádku seděním ve Lštění) a snad proto se prameny 15. století o vsi vůbec nezmiňují. Teprve v r. 1513 se uvádí Jan Bohuchval z Hrádku, který držel vedle hrádeckého zboží s připojenou Horní Kamenicí i statek Lštění, na jehož tvrzi bydlel, protože Hrádek Lacembok byl již dávno opuštěný. V r. 1521 získala tvrz, dvůr a vsi Lštění a Močerady, pusté vsi Mimov a Vítkovice a díl vsi Hradiště Janova sestra Eliška z Hrádku, která se před r. 1528 provdala za Diviše Černína z Chudenic. Za Černínů došlo pravděpodobně k renesanční přestavbě lštěnské tvrze.Základem stavby zůstala výrazná věžovitá čtyřhranná třípatrová budova (každá její strana měřila asi 10 m a měla zdi silné kolem 130 cm). V její spodní části byly střílny a komory, v horní obytné místnosti. Již v 16. století k ní bylo přistavěno jiné obytné stavení z kamene a ze dřeva, v němž byla komora, veliká světnice, pokojíček, klenutý výstupek, kuchyně se špižírnou a jiné příslušenství.Od Černínů koupil Lštění s příslušenstvím někdy po roce 1593 Václav mladší Koc z Dobrše. Ten však už v r. 1603 postoupil celý statek městu Domažlicím za 15 600 kop grošů míšeňských. Po Bílé hoře byl sice statek Domažlicím zkonfiskován, ale protože se nenašel kupec, získali jej zpět. Domažlice však lštěnský statek z finančních důvodů zastavovaly a nakonec jej v r. 1665 prodaly hraběti Kunatovi Jaroslavovi z Bubna a Litic, jenž Lštění připojil ke svému statku Srbice. V r. 1690 se popisuje věžovitá stavba tvrze jako „silná, od kamene vystavěná a šindelem přikrytá, pod níž je loch (skle) a nad ní čtvery sýpky“. Obytné stavení však již bylo opuštěné a v r. 1711 bylo v rozvalinách. Příkop kolem tvrze byl později zcela zasypán. Od hrabat z Bubna získali statek na počátku 18. století Markéta z Valdštejna a její bratr František Josef Černín z Chudenic. Tak se Lštění stalo načas součástí chudenického panství. V r. 1719 koupil lštěnský statek ve veřejné dražbě Jan Maxmilián Kyšperský z Vřesovic a připojil jej ke svému statku Přívozci. R. 1895 koupil od Dohalských osamostatněný lštěnský velkostatek plzeňský advokát dr. Josef Starck († 1914) s manželkou, který ve vsi postavil jednoposchoďový zámek s balkónem, sloužící dnes jako škola.Lštěnská tvrz je jednou z mála renesančních tvrzí, které se zachovaly dodnes. Stojí ve východní části obce při bývalém dvoře. Dnes je někdejší tvrz, sloužící až do 20. století jako sýpka, soukromým majetkem jako příslušenství domu čp. 4.

---