Kalendář

<< květen 2019 >>
Po Út St Čt So Ne
    1 2 3 4 5
6 7 8 9 10 11 12
13 14 15 16 17 18 19
20 21 22 23 24 25 26
27 28 29 30 31    

 

Detail [›]KINO HT KVĚTEN 2019
KINO HT KVĚTEN 2019

Novinky e-mailem

Máte-li zájem o zasílání bulletinu, vyplňte Vaši e-mailovou adresu a v dalším kroku si nastavte o co máte zájem. Později se můžete kdykoliv odhlásit.

*E-mail:

 Odkazy jinam

http://www.horsovskytyn.cz

http://www.horsovsky-tyn.cz/cs

http://www.turisturaj.cz/

http://juniorfest.cz/cs

http://domazlicky.denik.cz/

http://www.radiosumava.cz/index.php

 

 



Odehráli jsme

Paula Vogel - NEJSTARŠÍ ŘEMESLO

Slovo o hře
Osoby a obsazení: Vera - Pavla Tauerová, Edna - Andrea Dufková, Lillian - Blanka Petlánová, Ursula - Vlasta Langová, Mae - Miloslava Baxová
Text sleduje: Jana Přibáňová

 

   
   

 

Georges Feydeau a Maurice Desvalliéres - MANŽELSTVÍ NA DRUHOU aneb Barillonova svatba

Slovo o autorech a jejich hře

Georges Feydeau (1862-1921) bývá pokládán za autora divadelních her bujné komiky a choulostivých scén z manželského života, někdy označovaných nálepkou bulvární, což ovšem nikterak nesnižuje kvalitu jeho dodnes nepřekonavých dramat. Je skutečným mistrem humoru a situačních zápletek, který tento oblíbený dramatický žánr, ve Francii nazvaný vaudeville, pozvedl na úroveň kvalitní, vtipné a nepodbízivé veseloherní zábavy. Vaudeville se dá přeložit jako ztřeštěná komedie, původně s lechtivými popěvky, za jejíhož stvořitele je považován dramatik Eugéne Labiche (1815-1888). Feydeau se narodil v Paříži 8. prosince 1862 v rodině, jejíž pra-prapředek se ve 13. století zúčastnil jedné z křížových výprav. Otec Ernest byl spisovatelem známým za II. císařství, matka Lodzia, rozená Zelewska, byla Polka vyzývavé krásy, která ovšem manželskou věrnost nebrala příliš vážně a podle znalců oněch poměrů dělila svou přízeň rovnoměrně mezi manžela a svého milence, státního ministra vévodu de Morny, který má být skutečným Geogesovým biologickým otcem.
    Autorův život se nápadně podobal jeho hrám. Nadaný mladík z dobré rodiny,
už od 10. let divadlem posedlý úspěšný dramatik, se ve 27. letech oženil s krásnou dcerou módního pařížského malíře Caroluse-Duranda Marií Annou. Manželství však nebylo šťastné a záhy po svatbě se začalo utápět v nepřetržitých hádkách a pozvolném odcizování. Feydeau, založením bohém, totiž trávil večery v divadlech a noci v ka-várnách, kde lehce utrácel peníze za tantiémy ze svých her. Poté, co zjistil, že mu manželka oplácí nevěru s jeho mladým přítelem, bonviván Feydeau se urazil, odešel od rodiny, zažádal o rozvod a nastěhoval se do hotelu, v němž pak prožil posledních devět let svého života. Kompletní dramatické dílo Georgese Feydeaua obsahující 39 divadelních her, lze souhrnně nazvat Manželská fraška aneb Od svatby k rozvodu.     Feydeau debutoval komedií Láska a piáno (1883) - měla nečekaný úspěch, další komedie Dámský krejčí (1887) jej proslavila i za hranicemi, pak ovšem přišlo pět neúspěšných let, kdy 11 jeho her takřka propadlo. Až spolupráce s Mauricem Desvalliéresem zaznamenala frenetický úspěch jejich první společnou komedií Champignolem proti své vůli a od té doby jej štěstěna na prknech, která znamenají svět už neopustila. Ovšem za nejkvalitnější jeho práce jsou považovány jednoaktovky
z pozdního období.
    Komedie Manželství na druhou aneb Barillonova svatba, kterou z francouzského originálu Le mariage de Barillon, v překladu a úpravě Zuzany a Dagmar Mošových uvádíme v naší premiéře, vznikla ve spolupráci s přítelem, v té době dramaturgem pařížského divadla Comédie-Royale Mauricem Desvalliéresem (1857/8-1926) a lze ji zařadit do Feydeauova prvního tvůrčího období. Její premiéra v roce 1890 v Comedie-Royale, však diváky, ani kritiku příliš neoslovila, spíše se zařadila mezi tehdejší propadáky. Teprve až později, po menších úpravách Georgese Feydeaua, na scéně zazářila a dodnes patříke kmenovému repertoáru nejen francouzských divadel. S realizací her Georgese Feydeaua se náš pravidelný divák nesetkává popové; už v roce 1996 jsme uvedli jeho téměř prvotinu Dámský krejčí a před sedmi lety velice úspěšnou komedii Ten, kdo utře nos, v překladu a úpravě naší přední dramaturgyně Feydeauových her Evy Bezděkové. Hra dokonce bodovala na národní přehlídce ve Vysokém nad Jizerou v roce 2001, odkud si náš soubor přivezl 5 individuálních a 2 ko-lektivní ceny.
Barillonova svatba je svěží komedií o tom, co všechno může způsobit magistrátní písař, jestliže holduje oblíbenému destilátu zelené barvy jménem absint víc, než
je zdrávo.
    Osmělujeme se doufat, že dramaturgický návrat k francouzské klasice naše milé příznivce nezklame a příjemně pobaví, vždyť dobrého humoru není nikdy dost. Překlad a úprava: Zuzana a Drahomíra Mošovy
Pro soubor upravil Václav Kuneš
Osoby a obsazení: Barillon, ženich - Michal Pivoňka, Jambart, námořník - Jan Lengál, Planturel, pařížský starosta - Jan Večeřa, Patrice, zamilovaný subtilní mladík - Filip Vrba, Brigot, ženichův strýc - Václav Kuneš, Topeau, magistrátní písař - Václav Šafařík, Madam Jambartová, nevěstina matka - Hana Žáková, Virginie, její dcera, nevěsta - Kristýnka Mothejzíková, Flamichová, matrikářka - Miluška Baxová, Uršula, služebná u paní Jambartové - Vlasta Langová, Poslíček - Roman Denk, Svědek - Jan Rosendorfský
Text písně, hudba, zpěv: Jana, Bára a Jan Lengálovi, Kostýmy: Vlasta Langová, Jan Rosendorfský, Scéna: kolektiv souboru, Text sleduje a napovídá: Blanka Petlánová, Technická spolupráce: Petr Žák
Režie: Václav Kuneš

 

Detail [›]
-
 
Detail [›]
-
 
     

 

Maurice Hennequin - LHÁŘKA

Překlad: Jan Tomek
Osoby a obsazení:
Jimmy Scott ..... Stanislav Brůžička, Vilém Harrisson ..... Michal Pivoňka, Henry, číšník ..... Jan Večeřa, Strážník ..... Václav Tauer, Ketty Harrissonová ..... Andrea Dufková, Maggie Scottová ..... Markéta Žáková, Slečna Peticktonová ..... Miluška Baxová, Zoé, služka ..... Petra Tauerová, Maud ….. Drahomíra Obstová
Režie: Hana Žáková
Kostýmy: Vlasta Langová, Jan Rosendorfský
Technická spolupráce: Petr Žák, Roman Denk
Text sleduje a občas napovídá: Blanka Petlánová
Premiéra 27.7.2007
Maurice Hennequin (10.12.1863 – 3.9.1926) Maurice Hennequin byl francouzský dramatik, píšící brilantní komedie, které si nekladly jiný cíl než pobavit diváka. Měl vynikající cit pro vtip i situační a slovní komiku. Jeho situační komedie Lhářka (Prolhaná Ketty) je uváděna s velkým úspěchem po celém světě.
S dílem Maurice Hennequina se soubor setkává poprvé, ale tento žánr mu není cizí. Vzpomeňme na předloňskou úspěšnou komedii Únos Sabinek po česku. Věřme, že i tato hra bude zdrojem dobré nálady.

Detail [›]
-
 
Detail [›]
-
 
Detail [›]
-
 
 
Detail [›]
-
Detail [›]
-
 
     

Ideální manžel (An Ideal Husband, 1895)

Anglická salonní komedie slavného autora i po sto letech od svého vzniku oslovuje dnešní publikum svým inteligentním humorem, ironií a překvapivým rozuzlením téměř detektivní zápletky. Světová premiéra hry se konala v Anglii roku 1895 a zdálo se, že po úspěších her Vějíř lady Windermerové, Salome a Jak je důležité míti Filipa dokonala triumfální výstup Oscara Wildea na umělecké nebe. Wilde ve svých komediích často a velmi ironicky odkrýval dvojpólnost veškerenstva věcí a dokázal brát lidská konání taková, jaká jsou, osud však jemu samotnému nedopřál pochopení a toleranci, to, co sám tak plně dopřával ostatním. Následující sestup z výšin byl snad až příliš strmý a rychlý proti krkolomnému a mravenčímu výstupu. Po dvou letech věznění a nemoci odešel duševně zlomený Oscar Wilde do Francie, kde zemřel v zapomnění. Kdo ví, zda by v jiné době, ve společnosti, která by lépe ocenila jeho skutečné hodnoty, napsal ještě víc tak slavných her, jako je Ideální manžel, který se s velkými úspěchy hraje po celém světě. Snad také proto, že vždycky budou existovat manželé a politici, jejichž ideálnost bude přinejmenším relativní.

Divadelní soubor při MKZ Horšovský Týn Překlad : Jiří Strnad
Inscenační úprava pro Divadlo ABC : Jaroslav Vostrý
Režie : Václav Kuneš
Kostýmy : Vlasta Langová, Jan Rosendorfský, Vladislava Thomayerová
Scéna : Jan Rosendorfský Světla, zvuk : Petr Žák
Text sleduje : Miloslava Baxová, Markéta Žáková Osoby a obsazení: Sir Robert Chiltern : Jan Lengál
Lady Viktorie Chilternová : Hana Žáková
Mabel Chilternová : Petra Lišková
Lord Arthur Goring : Michal Pivoňka
Hrabě z Cavershamu : Václav Kuneš
Paní Chevelyová : Vlasta Langová
Lady Markbyová : Blanka Petlánová
Mason : Jan Večeřa
Phipps : Jan Rosendorfský
Služebná : Markéta Žáková

Premiéra 27.7.2006

 

OSCAR WILDE - IDEÁLNÍ MANŽEL
Oscar Wilde Oscar Fingal O'Flahertie Wills Wilde (16.10.1854, Dublin - 30.11.1900, Paříž) byl anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu.

Jeho otec William byl přední irský oční a ušní chirurg, jeho matka Jane byla úspěšnou spisovatelkou a irskou nacionalistkou, píšící pod jménem "Speranza". Oscar Wilde studoval s výborným prospěchem klasickou filologii v Dublinu a na Oxfordu, kde začal psát verše a seznámil se s dekadentními názory, které na něho měly velký vliv. Žil svobodně bez ohledu na konvence a pokryteckou morálku vyšších vrstev viktoriánské Anglie, vědomě šokoval prudérní společnost.
Dne 29. května 1884 se oženil s Constance Lloydovou, jejíž finanční zabezpečení mu umožnilo žít v relativním luxusu. Oscar Wilde byl citlivým a milujícím otcem dvou synů - Cyrila a Vyvyana. Od roku 1891 se datovalo Wildovo intimní přátelství s lordem Alfredem "Bosie" Douglasem. Čtyři roky poté byl obžalován z homosexuality, která byla v Anglii od r. 1885 ilegální, a byl odsouzen na 2 roky těžkých nucených prací v Readingu.
Jeho žena Constance se od něj odvrátila a změnila sobě a synům příjmení na Hollandovi. Constance zemřela v roce 1898 v italském Janově, syn Cyril byl zabit během 1. světové války ve Francii. Vyvyan se stal spisovatelem a překladatelem a roku 1954 publikoval své paměti.
Oscar Wilde se po návratu z vězení potuloval po Evropě, převážně pobýval ve Francii. Zemřel v bídě s podlomeným zdravím. Je pochován na hřbitově P?re Lachaise v Paříži. Dílo: Básně Básně (Poems, 1881), Balada o žaláři v Readingu (The Ballad of Reading Gaol, 1898) , Divadelní hry Věra aneb Nihilistka (Vera, or The Nihilists, 1880), Vévodkyně z Padovy (The Duchess of Padua, 1883), Salome (Salomé, franc. verze 1893, angl. verze 1894, premiéra v Paříži 1896), Vějíř lady Windermerové (Lady Windermere's Fan, 1892), Bezvýznamná žena (A Woman of No Importance, 1893), Ideální manžel (An Ideal Husband, 1895), Jak je důležité míti Filipa (The Importance of Being Earnest, 1895), Próza Strašidlo cantervillské (The Canterville Ghost, 1887), Šťastný princ a jiné pohádky (The Happy Prince and Other Stories, 1888), Portrét pana W. H. (The Portrait of Mr. W. H., 1889), Zločin lorda Arthura Savila (Lord Arthur Saville's Crime and other Stories, 1891), Intence (Intentions, 1891), Obraz Doriana Graye (The Picture of Dorian Gray, 1891), Dům granátových jablek (House of Pomegranates, 1891), Lidská duše za socialismu (The Soul of Man Under Socialism, 1891, resp. 1904), De Profundis (1905)
 

     
     


Únos Sabinek po česku

na motivy hry bří F. a P. Schönthanů z Bernwaldu Únos Sabinek, v překladu J. Künhla, upravili pro soubor Z. Lahoda a V. Kuneš.

Slovo o autorech a hře Franz Schönthan z Bernwaldu (1849 – 1913) působil jako vrchní režisér Vídeňského městského divadla. Po požáru scény v roce 1884 a neshodách s vedením divadla odešel do Berlína, později do Drážďan. Se svým bratrem Paulem (1853–1905) je autorem mnoha her psaných převážně ve stylu tzv. vídeňské frašky. Nejúspěšnější hrou byla komedie Únos Sabinek (Der Raub der Sabinerinnen), která měla svou premiéru v Městském divadle v Berlíně r. 1885. Od té doby je velmi často na repertoáru významných divadel. Byla přeložena do mnoha jazyků, několikrát též do češtiny. Česká premiéra byla v Národním divadle v Praze necelého půl roku po světové premiéře v Berlíně. Pro svůj svěží námět byla též koncem padesátých let úspěšně zfilmována v Německu s populárním komikem Willi Milowiczem v hlavní roli. Další společně napsané hry jsou např. Vojna a mír, Zlatá ryba, Pan senátor. Aktivnější z bratrů Franz vedle režijní a dramaturgické práce u divadla psal též povídky a drobné prózy. 
Divadelní soubor MKZ Horšovský Týn Osoby a obsazení: Pavel Kulíšek, profesor klasické filologie .........................Václav Šafařík Kateřina, jeho žena .................................................Miluška Baxová Pavlína, jejich dcera ................................................Eva Jeřábková Marie, jejich dcera .............................................Markéta Žáková Dr. Karel Navrátil, Mariin manžel ..........................................Michal Pivoňka Růžena, služebná u Kulíšků ....................................Vlasta Langová Leonard Šlehla – Brodský, ředitel kočovného divadla ............................Václav Kuneš Antonín Hromský, obchodník z Kutné Hory ....................................Jan Novák
Emil, jeho syn, herec a tenorista ....................Stanislav Brůžička
Hudba, texty písní a hudební režie: Zdeněk Lahoda
Hraje a zpívá: Hudební skupina Vysoká tráva a Singtet
Scéna a světla: Petr Žák
Kostýmy: Vlasta Langová, Vladislava Thomayerová
Text sleduje: Blanka Petlánová, Petra Lišková
Technická spolupráce: Miroslav Škampa, Roman Denk
Režie: Hana Žáková
Děje se v Čechách na počátku 20. století
Obnovená premiéra 21.7.2005

 

     
     

OTEC SVÉHO SYNA aneb VŠE PRO FIRMU

Slovo o autorovi a hře

Karel Poláček /1892-1944/ - prozaik a novinař, patří mezi nejkvalitnější české autory první poloviny 20. století. Jeho prozaické dílo představuje jednu z nejryzejších hodnot naší meziválečné produkce. Ve svých, jen na povrchu humoristických, románech zobrazil tragiku maloměstského světa, v němž triumfuje malost, pokrytectví a chudoba ducha. Narodil se v maloměstské rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Po studiích na gymnáziu působil krátce jako písař a úředník. Za světové války se dostal na srbskou, později haličskou, frontu. Počátkem 20. let byl K. Čapkem uveden do Lidových novin, kde působil jako novinář. Jeho fejetony a velmi oblíbené soudničky vycházely až do doby, kdy mu byla rasistickými zákony tato činnost zakázána. Po nuceném odchodu z redakce nastoupil do Židovské náboženské obce v Praze a tam pracoval až do konce roku 1943, než byl odeslán s transportem do Terezína a odtud po několika měsících do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Tam také 19. října 1944 tragicky zahynul. Prvním Poláčkovým románem se stal Dům na předměstí /l928/, pak Muži v offsidu, zfilmovaném s populárním hercem Hugo Haasem. Jeho životním dílem se stal cyklus románů z podhorského města vydaném pod názvy: Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a v roce 1939 poslední díl Vyprodáno. Za okupace vyšel pod jménem V. Rady jeho humoristický románek Hostinec U kamenného stolu /zfilmován v r. 1949/ a po válce vyprávění o rychnovském dětství Bylo nás pět. Novela Vše pro firmu vycházela na pokračování v Lidových novinách, za autorova života však nikdy jako celek nevyšla. Stalo se tak poprvé až v r. 1966. Poláček sám toto dílo nikdy nepodceňoval a dokonce sám novelu pod názvem Otec svého syna zdramatizoval. Naše inscenace vznikla úpravou Poláčkovy divadelní verze, přičemž bylo použito zároveň i materiálu z původní novely a tak vlastně vznikla komedie Otec svého syna aneb vše pro firmu.
Divadelní soubor MKZ Horšovský Týn napsal Karel Poláček
text upravil Václav Kuneš Osoby a obsazení
Adolf Štorkán - majitel firmy Jan Lengál
Jiří Štorkán - jeho syn František Zahrádka
Julínek - účetní Jan Rosendorfský
Jarmilka Kredbová - písařka Markéta Žáková
Ing. Ferry Strnadel - praktikant Stanislav Brůžička
Bobina Strnadelová - jeho sestra Hana Žáková
Václav Hustoles - zaměstnanec firmy Václav Kuneš
Kristýna Parýzková - hospodyně Vlasta Langová
Antonie Nebužilská - majitelka sňatkové kanceláře Blanka Petlánová
Tetička Valérie Miluška Baxová
Kamilka - její dcera Petra Lišková
Nevěsty Vendula Šteflová
Stanislava Walterová
Nápověda: Eva Jeřábková, Ivana Malá
Inspice: Pavel Mensa
Zvuk a světla: Petr Žák, Petr Lang
Kostýmy: Vlasta Langová, František Zahrádka
Scéna: Jan Novák, Roman Denk
Režie: Václav Kuneš, František Zahrádka
Premiéra 23.7.2004, nádvoří St. zámku Horšovský Týn

 

     
     

Zdeněk Podskalský - Žena v trysku století

V mé hře není ani stopa ironie, ani sled úsměšků. S důvěrou ve Vaši shovívavost předkládám nesmělý pokus ověnčit věčné ženství nedokonalým, leč upřímným chvalozpěvem.

Vycházel jsem z pocitu nevinného štěněte, které se dívá na sochu Venuše Milóské.
PODSKALSKÝ Zdeněk (* 18.2.1923 Praha, + 29.10.1993 tamtéž) český filmový a televizní režisér a scenárista Zdeněk Podskalský absolvoval v roce 1949 Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, aby o rok později ukončil i studia na Filmové akademii múzických umění. Už jako posluchač FAMU spolupracoval na scénářích dokumentárních filmů, například: Jeden, tisíc, milion, z roku 1948. Poté odcestoval do Moskvy, kde navštěvoval Vysokou filmovou školu (VGIK) a kde studium filmových věd zakončil v roce 1954. Po návratu do vlasti působil dva roky v Československé televizi. Od roku 1957 se stal režisérem na volné noze, který spolupracoval jak s televizí, tak i s filmovým studiem Barrandov. Jeho umělecký záběr byl neobyčejně široký, ale vždy v něm převládala komediální složka. Po středometrážním hraném filmu V pátek ráno debutoval dlouhometrážní komedií Mezi nebem a zemí, k níž napsal scénář spolu s představitelem hlavní role Vlastimilem Brodským. V komedii Ďábelské líbánky spolupracoval na scénáři pro změnu s Brodského manželkou Janou Brejchovou. Z velice dlouhé filmografie připomeňme komedie Kam čert nemůže, a zejména snímek na námět Karla Michala Bílá paní (1964), který daleko přesáhl obvyklou komunální kritiku. Neméně vydařeným filmem byli Světáci (1969 s hereckým koncertem Vlastimila Brodského, Jana Libíčka, Jiřího Sováka, Oldřicha Nového, Jiřiny Bohdalové a dalších). Po srpnu 1968 se načas odmlčel, poté sáhnul k výpravné historické frašce podle Vrchlického Noc na Karlštejně (1973) a k lehkým komediím (Drahé tety a já, v nichž herecké výkony Ivy Janžurové a Jiřího Hrzána doplnila komika starších hereček - zejména Nataši Gollové). Z novějších filmů se velkému úspěchu těšil Kulový blesk (režie spolu s Ladislavem Smoljakem, který také se Zdeňkem Svěrákem napsal námět), zápletková komedie Křtiny, kde si vedle mnoha dalších hvězd zahrála i jeho druhá manželka Jiřina Jirásková. Z četných televizních programů se mnoha repríz dočkal pořad Ztracená revue, Babiččina krabička, Sedm žen Alfonse Karáska, z těch novějších pak Ohnivé ženy, Dokonalý muž, dokonalá žena a Poslední leč Alfonse Karáska; vetšina podle scénářů jeho dlouholetého spolupracovníka Gustava Oplustila. Podskalskému - mimochodem vynikajícímu vypravěči - nelze upřít, že se i v letech normalizace snažil o určirou úroveň masové zábavy s minimem ústupků "požadavků doby". V 80. letech přispěl k oživení televizní tvorby cyklem pořadů Možná přijde i kouzelník s protagonisty Odřichem Kaiserem, Jiřím Lábusem a Jiřím Kornem, když využil (stejně jako dříve v Kabaretu u dobré pohody) svých znalostí výstupů a písniček ze staropražských kabaretů a šantánů.
Osoby a obsazení: - obraz první:
Žena v ráji (též epilog) Eva..................................Andrea Kušková
Ďábel..............................Miluška Baxová
Adam.................................Michal Pivoňka - obraz druhý:
Žena v době kamenné Ťapka................................Eva Jeřábková
Drápala.....................Boženka Mourová
Bivoj.........................František Zahrádka - obraz třetí:
Žena gotická Paní Adelhaide................Hana Žáková
Chůva Mechtylda.......Vlasta Langová
Rytíř Ruprecht Sulpicius von dem Froschliederteich..........Jan Lengál - obraz čtvrtý:
Žena renesanční Hraběnka Sofronie de Pulci...................Eva Jeřábková
Markýza Isabetta della Saluzza.......Boženka Mourová
Markýz Roderigo della Saluzza....František Zahrádka
- obraz pátý:
Žena obrozená Schovanka Andělka .......... Andrea Kušková
Tetička Vilma...............Miluška Baxová
Zahradník Toníček...............Jan Lengál - obraz šestý:
Žena novodobá Sekretářka Žofie.............Hana Žáková
Dvorní radová Růžena Zeyerová-Vrchlická................Boženka Mourová
Redaktor.......................Michal Pivoňka - obraz sedmý:
Žena budoucí Doktorka Xenie......Ivanka Malá nebo Eva Jeřábková
Profesorka Regina...Vlasta Langová
Muž Super M......Jan Večeřa nebo Stanislav Brůžička - vědecký výklad:
Žena v trysku století Vědec.................................Václav Kuneš
Inspicient................Jan Rosendorfský
Scéna, světla a zvuk: Petr Žák, Jan Rosendorfský, Petr Lang
Kostýmy: František Zahrádka, Jan Rosendorfský, Zdeňka Hošovská j.h.
Masky a choreografie: Boženka Mourová
Inspice: Jan Rosendorfský, Jan Večeřa nebo Stanislav Brůžička
Hudební spolupráce: Marek Dobrodinský j.h.
Text sleduje: Markéta Žáková
Režie: František Zahrádka
Přestávka po čtvrtém obraze Premiéra 26.7.2002

     
     

 
Tři zlaté zuby Děda Vševěda

O autorovi... ZDENĚK KOZÁK, scenárista a režisér (nar. 28.dubna 1952 v Písku) Základní a střední školu vychodil v Jihlavě. V letech 1970 - 75 studium JAMU v Brně - obor činoherní režie. Od roku 1978 pracuje v Československém - pak Českém - rozhlase v Brně jako režisér. Z dramatické tvorby: Kdo je pánem nad cikánem (1973), Čas dešťů (1974 - aktovka), Takový uplakaný den (1977 - aktovka), O ševci Ondrovi a komtesce Julince (1978), Než svíce dohoří (1979), Český Honza (1980), O bojácném Floriánkovi (1982), Potopa světa (1982 - na motivy V.K.Klicpery), Zapeklitá komedie aneb Kdosi brousí nad Paďousy (1983), Pohádka o Popelce (1984), Orfeus nejenom v podsvětí (1987), Nezadržitelný vzestup Eduarda Žáka (1989 - na motivy I. Olbrachta), To vánoční šturmování (1991), Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby děda Vševěda (1995). Některé hry, zejména pohádky, hrála profesionální divadla v Brně, Jihlavě, Liberci, Chebu, Pardubicích, Kolíně, Příbrami, Uherském Hradišti, Zlíně, Košicích a četné zájezdové a ochotnické soubory. "Julinka", "Eduard" a "Cotkytle" byly přepracovány pro rozhlas, pohádku "O bojácném Floriánkovi" natočil pro televizi podle scénáře Z. Kozáka režisér František Filip.

O pohádce... Veselý příběh o čarodějné bábě Cotkytli, která neumí čarovat a způsobí spoustu zmatků. Pohádka plná ztřeštěných zápletek, záměn a písniček pobaví malé, ale i velké diváky.
Slovníček jmen...
COTKYTLE - obec v okrese Ústí nad Orlicí
ZLÁTENKA - obec v okrese Pelhřimov
ZINDULKA - autorův úsměvný "hold" příteli herci Standovi Zindulkovi
MIKUŠKA KUDLÁČKOVÁ - autor: Do domu, kde v Brně bydlím, se kdysi přistěhovali noví nájemníci. Když jsem si jednoho dne vybíral poštu, všiml jsem si, že je jedna schránka označena nápisem MIKUŠKA KUDLÁČKOVÁ. Litoval jsem v duchu tu paní, jaké že ji to potrefilo křestní jméno, a až po čase jsem zjistil, že jde o dvě příjmení: pán se jmenuje Mikuška, paní Kudláčková.
Z tisku... Jde o pohádku, jež si klade za cíl být pohádkou milou, chytrou, veselou, s osobitým humorem a šťavnatým jazykem. Jde o pohádku umělou, vycházející z některých motivů klasických pohádek, jež jsou však neustále narušovány novými významovými spoji, domýšlenými často až ad absurdum. Jde o pohádku s laskavým a optimistickým pohledem na svět.
Co by jste mi o pohádce prozradil? Jde o pohádku, jež si klade za cíl být pohádkou milou, chytrou, veselou, s osobitým humorem a šťavnatým jazykem. Jde o pohádku umělou, vycházející z některých motivů klasických pohádek, jež jsou však neustále narušovány novými významovými spoji, domýšlenými často až ad absurdum. Jde o pohádku s laskavým a optimistickým pohledem na svět.
Jste nejen režisérem, ale i autorem scénáře. Jak vlastně "Cotkytle" vznikla?
Je to legrační, ale dá se říct, že úplně prvním impulsem byla směrová cedule u silnice směrem na Lázně Lipová v Jeseníkách, kam jsem kdysi dávno jezdíval se svými malými dětmi vždy na jarní prázdniny. Na té ceduli stálo: Cotkytle 4 km". Říkal jsem si už tehdy, že by to bylo pěkné jméno pro nějakou pohádkovou postavu, ale svého naplnění došla tato myšlenka až v roce 1995, když jsem začal psát pohádku o jedné takové popletené čarodějnici.
To by tedy bylo jméno titulní postavy. V pohádce je ale více neobvyklých jmen. Kam jste na ně chodil?
Mám doma několik takových velikánských sešitů, kam si zaznamenávám všechna jména, slova, úsloví, atd., která mi kdy o klobouk zavadila a něčím mě zaujala. To případ Cotkytle, ale třeba i princezny - Zlátenka je vesnička na trase do Písku, kam teď jezdíváme k mým rodičům. No a čarodějnická dcerka Zindulka? To je takový úsměvný "hold" příteli herci Standovi Zindulkovi.
Co Mikuška Kudláčková?
U náš v rozhlase (Z. Kozák je vlastním povoláním rozhlasový režisér - pozn. Redakce) si mnozí mysleli, že je to narážka na moji bývalou kolegyni Milušku Kudličkovou - ale není tomu tak. Do domu, kde v Brně bydlím, se kdysi přistěhovali noví nájemníci. Když jsem si jednoho dne vybíral poštu, všiml jsem si, že je jedna schránka označena štítkem s nápisem MIKUŠKA KUDLÁČKOVÁ. Litoval jsem v duchu tu paní, jaké že ji to potrefilo křestní jméno, a až po čase jsem zjistil, že jde o dvě příjmení: pán se jmenuje Mikuška, paní Kudláčková.
Jaký je Váš vztah k pohádkám a která patří k Vašim nejoblíbenějším?
Vztah je veskrze kladný. Mám rád pohádky klasické i umělé. Upřednostňuji ale ty, které oplývají humorem a poezií. Takový Drda, Werich, Čtvrtek, Kubátová, Lada … to je můj pohár vína.
Co je pro Vás psaní scénářů k pohádkám nejdůležitější?
Prvotní nápad, něčím provokující situace, humor a potom jazyk - na tom si obzvláště zakládám. Domnívám se, že právě dnes, kdy čeština ve své kráse a košatosti krutě devalvuje, je to činění vpravdě bohulibé.
Osoby a obsazení
Cotkytle - čarodějná bába ................ Vlasta Langová
Zindulka - dcera Cotkytle ................  Eva Jeřábková
Jan Princ- Zámecká Lhota č. 13  ................ Stanislav Brůžička
Makovec Bohabojný - král  ................  Václav Kuneš
Mikuška Kudláčková - dvorní dáma ................ Hanka Žáková
Zlátenka - princezna ................ Andrea Dufková
Čestmír Kadeřábek - kadeřník, holič a pucifous ................ František Zahrádka
Děd Vševěd - má vše zlaté  ................  Jan Lengál Zlatá rybka - plní tajná přání Vendula Šteflová ................ Alexandra Zdenková
Liška Maryška - zakletá princezna ................ Miluška Baxová
Princ Fridolín - syn krále z vedlejšího království  ................  Jan Večeřa
Racek - pořád se chechtá  ................  Stanislava Walterová
Babička - umí vyprávět pohádky  ................ Boženka Mourová
Vnučka Bohdanka - potřebuje napsat domácí úkol  ................  Markéta Žáková 
Scéna, světla a zvuk: Petr Žák, Jan Rosendorfský
Rekvizity a technická spolupráce: Petr Lang
Kostýmy: Jan Rosendorfský, František Zahrádka
Hudební spolupráce: "Balej" j.h. (dámská část rodiny Lengálovy)
Texty písní: Jan Lengál
Nápověda: Blanka Petlanová, Nikola Špotáková
Režie: František Zahrádka 

 

     
     

Komedie o strašidle

Slovo o autorech a hře
Plautus Titus Marcius je jedním z nejvýznamnějších autorů starého Říma v oblasti divadla. O jeho životě toho však víme velmi málo: žil asi v letech 250 - 184 před naším letopočtem, byl nízkého původu ( snad propuštěnec, nebo syn propuštěnce ) a pravděpodobně pracoval u některého z římských periferních divadel. Pod jeho jménem se zachovalo 21 her, patřících k žánru komedií z řeckého prostředí. jde do jisté míry o latinské adaptace předloh řeckých autorů z období nové attické komedie. Podle tématu lze jeho dramatickou tvorbu rozdělit na několik skupin, převládá však typ tzv. intrikové komedie př. Lišák Pseudolus, Dvě Bakchidy, Neotesanec či Mostellaria, v českém překladu uváděná jako Komedie o strašidle.
Námětem těchto her je milostná zápletka nebo nelegální svazek, končící happy endem, tj. koupí milované dívky a sňatkem. Hlavní postavou bývá zpravidla chytrý otrok, který svou inteligencí a schopnostmi převyšuje svého pána, a za pomoci lsti a intrik se dostává z nepříjemných situací, přičemž pomáhá dobré věci.
Plautus své pečlivě komponované vzory přizpůsoboval nenáročnému vkusu svého publika, které tvořil obyčejný římský lid. používal bohatý a ohebný jazyk, přičemž hojně čerpal z lidové mluvy, proto byly jeho komedie mnohem populárnější než ty, hrané v kamenných divadlech pro římskou honoraci. vytvořil celou škálu komických typů převzatých novodobým evropským divadlem a jeho hry působí na diváka dodnes. Z Plauta čerpali i velcí dramatici jako Shakespeare, Molliére, Lessing a jiní.
Úprava hry "Komedie o strašidle" vznikla v roce 1972 pro potřeby Divadelního studia Josefa Skřivana v Brně. Manželé Zdenka a Leonard Walletzští, kteří při této renomované amatérské scéně tehdy působili, použili překlad Hany Pražákové a přepracovali Plautovu komedii pro vnímání diváka poslední třetiny dvacátého století. Současný jazyk, vtipné dialogy a dobře vystavěné situace jsou zárukou vkusné zábavy, přičemž zdánlivě jednoduchý text ctí autorskou původní předlohu.
Leonard Walletzký zůstal věrný divadlu i později. V letech 1980 - 1985 pracoval jako režisér a umělecký šéf v profesionálním Satirickém divadle Večerní Brno. Je autorem či spoluautorem mnoha úprav divadelních textů (např. Hadrián z Římsů, C.K. polní maršálek, Truchlící pozůstalí). Ve spolupráci s manželkou Zdenkou upravili málo známou hru slavného Giordana Bruna: Candelaio aneb Prekérní komedie.
Manželé Walletzští jsou naší inscenací velmi potěšeni a kdo ví, možná jsme krůček od spolupráce na dalším jejich divadelním textu. Volně podle Plauta napsali Leonard a Zdenka Walletzkých
Osoby a obsazení: Theopides - athénský kupec .................... Jan Lengál
Filoches- syn Theopidův .................... František Zahrádka
Filetium - milenka Filochova .................... Markéta Žáková
Kalimates - přítel Filochův  .................... Petr Eberl Delfium - milenka Kalimatova .................... Andrea Dufková
Simo - soused  .................... Václav Kuneš
Xanthippé - žena Simova  .................... Miluška Baxová
Tranio - otrok Theopidovi  .................... Stanislav Brůžička
Grumio - otrok Theopidovi  .................... Jan Večeřa
Faniscum - otrokyně Kalimatovy  ....................  Hana Žáková
Pinascum  - otrokyně Kalimatovy .................... Boženka Mourová
Skafa - služka Filetiina  ....................  Vlasta Langová 
Scéna, světla a zvuk: Petr Žák
Kostýmy: Jan Rosendorfský, Vlasta Langová
Text sleduje: Nikola Špotáková
Režie: Václav Kuneš, Jan Večeřa 
Děje se v Athénách kdysi dávno před našim letopočtem. premiéra 12.12.2003